PRAMENY A TEORETICKÁ VÝCHODISKA VĚDECKÉ PRÁCE

NĚKOLIK SLOV NA ÚVOD

Vítejte na internetových stránkách věnovaných základům vědecké práce. Tyto stránky jsou určeny především studentům doktorského studijního programu Čtenářství a mediální výchova.

HODNOCENÍ VĚDY A VÝZKUMU

Výsledky vědy a výzkum jednotlivých vědeckých institucí (univerzit, vědeckých ústavů apod.) se v České republice každoročně hodnotí Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Ta se řídí tzv. Metodikou hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací, která se zkráceně nazývá Metodika 17+. Tato metodika zohledňuje rozdílnost výzkumných organizací a bere zřetel na specifika jednotlivých oborů. Kvalita výzkumných organizací je hodnocena v 5 modulech:
M1 - Kvalita vybraných výsledků
M2 - Výkonnost výzkumu
M3 - Společenská relevance
M4 - Viabilita/Životaschopnost
M5 - Strategie koncepce

Základem hodnocení vědeckých výsledků jsou: bibliometrická analýza, posouzení hodnotiteli prostřednictvím recenzí a posouzení odborným panelem. Nejdůležitějším kritériem je však bibliometrická analýza. Tu si jednoduše můžeme představit jako zhodnocení kvality vědeckého článku, monografie či jiného vědeckého výstupu na základě různých kritérií. Údaje pro tuto analýzu se získávají z databází Web of Science (WOS) a Scopus. Proto se také většina vědců snaží publikovat v časopisech, které jsou v těchto databázích naindexovány (umístěny).

Každý vědecký pracovník na Univerzitě Palackého v Olomouci si eviduje své vědecké výstupy v systému OBD (osobní bibliografická databáze), odkud jsou poté jednou ročně odeslány k centrálním hodnocení a následně jsou umístěny do centrální databáze RIV (Rejstřík informací o výsledcích).

Z pozice studenta DSP je tedy velmi žádoucí usilovat o publikaci v časopisech, které jsou indexovány v databázi WoS či Scopus. Samozřejmě má smysl publikovat i v domácích časopisech, které nemusí být nutně v těchto databázích naindexovány, zato mají velký dopad na domácí publikum.


VĚDECKÉ DATABÁZE A ZDROJE VĚDECKÝCH INFORMACÍ

Jak již bylo řečeno, vědecké články, monografie, ale i další vědecké texty (např. články ve sborníku) jsou naindexovány v různých vědeckých databázích, z nichž nejdůležitější jsou databáze Web of Science a Scopus. Databáze mají placený přístup, přístup do nich zpravidla poskytuje daná vědecká instituce (např. Univerzita Palackého) z jejich počítačové sítě. Tyto databáze umožňují vyhledávání naindexovaných článků podobně, jako to umožňuje třeba Google - po zadání klíčového slova (autora, názvu, tématu apod.) nám databáze zobrazí relevantní výsledky. V tomto textu si objasníme fungování základních vědeckých databází a vysvětlíme si, jak v nich vyhledávat.

Web of Science (Clarivate)

Nejznámější a nejhodnotnější vědeckou databází je Web of Science (Web of Knowledge) od společnosti Clarivate. Tato databáze obsahuje velké množství časopisů rozdělených podle oborů a vědeckých oblastí a umožňuje intuitivní vyhledávání. Databáze obsahuje 4 velké seznamy vědeckých časpisů - SCIE, SSCI, AHCI a ESCI.
SCIE (Science Citation Index Expanded) - zaměření na přírodní vědy a technické obory
SSCI (Social Sciences Citation Index) - zaměření na společenské vědy
AHCI (Arts & Humanities Citation Index) - zaměření na humanitní vědy a umění
ESCI (Emerging Resources Citation Index) - časopisy ze všech oblastí, které mají o něco nižší kvalitu


Každý seznam je potom dále rozdělen podle vědeckých oblastí a oborů. Seznamy lze stáhnout přímo z webu Web of Science ve formátu *.csv, který lze naimportovat do Excelu. Problém je, že časopisy jsou v seznamech uvedeny v abecedním pořadí a nelze zjistit, jak kvalitní jsou. Proto je velmi důležité naučit se vyhledávat přímo v online databázi Web of Science a především využívat službu Journal Citation Report (JCR).

Journal Citation Report je speciální služba (žebříček časopisů), která obsahuje podrobné hodnocení časopisů podle jejich vědecké kvality. Časopisy jsou v této databázi seřazeny od nejlepších po ty nejhorší a pro přehlednost jsou časopisy v žebříčcích rozděleny do čtvrtin, kterým se říká kvartily (značka Q). Skvělé vědecké časopisy tedy najdeme v Q1 - 1. čtvrtině seznamu. No a ty skutečně nejlepší časopsisy nalezneme dokonce v první desetině žebříčku (tzv. 1. decil).
D1Q1 SKVĚLÉ
Q2 VÝBORNÉ
Q3 DOBRÉ
Q4 PRŮMĚRNÉ

Seznam časopisů ze všech hlavních žebříčků z WoS rozdělený podle kvality (kvartilů a dalších metrik) nalezneme zde. Po kliknutí na odkaz se nám zobrazí dlouhý seznam časopisů (aktuálně je JCR přes 21000 časopisů), který který obsahuje jednak základní identifikační údaje (název, ISSN), ale také např. kategorii, do které je zařazen (tj. konkrétní obor či vědecká oblast), databáze, ve které je (SSCI, SCIE apod.) a také informace o již zmiňovaných kvartilech (Q1, Q2, Q3, Q4).

Na levé stránce obrazovky je pak pole Filter, které nám umožní v databázi podrobně vybírat. Např. chceme pouze časopisy, které patří do kategorie Education - klikneme na Filter->Categories->Education and Educational Research či Education, Scientific Disciplines->Apply a vygeneruje se nám seznam časopisů, které spadají do dané kategorie.

Další možností je také vyhledávat časopisy z konkrétních kategorií.

Databáze Web of Science poskytuje studentům DSP návrhy časopisů, ve kterých mohou publikovat (v závislosti na tématu jejich vědeckého zaměření). Zároveň je potřeba upozornit na to, že publikovat v časopise umístěném ve WoS a dokonce kvartilech je velmi těžké a časově náročné.

Scopus (Elsevier)

Další důležitou vědeckou databází je databáze Scopus od vydavatelství Elsevier. Tato databáze je podobně jako WoS multioborová, zahrnuje např. přírodní vědy, techniku, medicínu, společenské vědy, psychologii apod. Databáze opět umožňuje vyhledávání jak článků, tak i časopisů či knih. Ty lze jednoduše vyhledávat pomocí vyhledávacího pole. Stejně jako WoS i Scopus posuzuje kvalitu jednotlivých publikací, a to prostřednictvím 4 ukazatelů: H-index, CiteScore, SJR a SNIP. Pro naše potřeby se budeme zabývat pouze SJR.

SJR je označení pro SCImago Journal Rank. Časopisy jsou podle SJR rozděleny opět do kvartilů, když časopisy v Q1 mají nejlepší hodnocení, časopisy v Q4 nejhorší hodnocení. Hodnocení časopisů podle SJR si můžete zobrazit zde. Formulář umožňuje filtrovat vědecké časopisy podle kategorií, takže není problém naleznout ty časopisy, které vyhovují našemu odbornému zaměření.

Několik příkladů:
  • Social Sciences - Education
  • Social Sciences - Linguistic and Language
  • Social Sciences - Communication


  • Vydavatelství Elsevier spravuje vlastní databázi vědeckých publikací publikovaných u něj, kterou nazývá Science Direct.

    Z pozice začínajícího studenta DSP doporučujeme začít publikacemi v databázi Scopus, jde o velmi dobrou vědeckou databázi nabízející široké portfolio odborných časopisů pro možnou publikaci.

    Google Scholar (Google)

    Další velmi zajímavou databázi představuje Google Scholar. Google Scholar není vědeckou datábází v pravém slova smyslu - má však jednu nespornou výhodu, dokáže indexovat jakékoli vaše publikace - ať už vědecké či populárně naučné, ať už indexované ve vědeckých databázích či publikované mimo ně, třeba ve sborníku z konference.

    Velkou výhodou Google Scholar je nejenom systematizace vašich vlastních publikací, ale také sledování citací - tj. systém automaticky sleduje, zda a kým byla vaše publikace ocitována, a to naprosto všude. Systém funguje plně automaticky, je však možné do něj vkládat obsah manuálně a také samozřejmě sledovat, jak publikací a jsou citováni ostatní. Mimochodem pomocí Google Scholar lze například sledovat, kde publikají vaši kolegové a jaký mají citační ohlas. Přestože nejde o vědeckou databázi v pravém slova smyslu, vřele doporučujeme založit si účet na Google Scholar - je to zdarma.

    Google Scholar umožňuje sledovat nejenom publikační výkon studentů, ale také jejich citační ohlas. Samozřejmě umožňuje intuitivně vyhledávat mezi různými typy publikací.


    VĚDECKÉ KOMUNITY, RESEARCHGATE A ACADEMIA

    Velmi důležitou součástí vědecké práce je navazování kontaktů s dalšími vědci, vytváření vědeckých týmů a zapojení do vědecké komunity. Pokud jsme součástí vědecké komunity, jsme schopni jednak sledovat aktuální trendy v jednotlivých vědních oblastech, inspirovat se prací jiných vědců a navazovat na ni... a např. podávat společné projekty. V online prostředí najdeme hned několik komunitních stránek, které fungují jako jednoduché sociální sítě, které jsou však specializované na vědu a výzkum. K nejznámějším patří stránky ResearchGate a Academia.

    ResearchGate

    ResearchGate je online sociální síť zaměřená na vědecký výzkum a akademické odborníky. Slouží jako platforma pro vědce a výzkumníky, kde mohou sdílet své práce, diskutovat o výsledcích výzkumů, spolupracovat s ostatními odborníky a hledat nové spoluautory. Výzkumníci mohou také nahrávat své publikace, zpřístupnit je širší veřejnosti a sledovat počet stažení nebo citací jejich prací.

    ResearchGate také umožňuje uživatelům klást otázky v rámci různých vědeckých oblastí, odpovídat na dotazy ostatních a získat přístup k výzkumným článkům, které nejsou běžně dostupné zdarma. Je to tedy platforma, která podporuje vědeckou spolupráci a sdílení znalostí napříč obory.

    Academia

    Academia.edu je platforma (sociální síť) pro výzkumníky a akademiky, která jim umožňuje sdílet své výzkumné práce, sledovat výzkum ostatních a spojit se s kolegy v akademické komunitě. Na Academia.edu mohou uživatelé nahrávat své články, knihy, konferenční příspěvky, a další typy vědeckých publikací, aby je sdíleli s širší veřejností a získali zpětnou vazbu.

    Platforma má také funkce pro sledování statistik, jako jsou počty zobrazení a citace. Academia.edu je oblíbená mezi vědci, kteří chtějí zpřístupnit svůj výzkum širšímu publiku, včetně těch, kteří nemají přístup k placeným vědeckým databázím.

    Z pozice studenta DSP doporučujeme zaregistrovat se na obou platformách, sdílet zde své práce a navázat spolupráci s vědci, kteří se věnují podobným tématům (princip follow stejný jako u běžný sociálních sítí).


    ZÁKLADY AKADEMICKÉHO PSANÍ

    Struktura vědeckého článku

    Struktura vědeckého článku je víceméně ustálena a většina vědeckých časopisů ji dodržuje. Je také součástí některých citačních norem, např. norma APA ji detailně popisuje zde. Standardní struktura vědeckého textu:
    Titulní strana
    (Název, autoři, afiliace)

    Titulní strana obsahuje název článku, autory, afiliaci k pracovišti a kontaktní e-maily. V rámci recenzního řízení se tyto informace odstraňují, aby recenzenti neznali autory a jejich afiliaci.
    Abstrakt a klíčová slova

    Abstrakt obsahuje stručné shrnutí obsahu článku. Některé redakce vyžadují, aby abstrakt obsahoval i základní výsledky a charakteristiku výzkumného souboru.
    Úvod (Introduction)

    Základní teoretická východiska článku, aktuální stav zkoumané problematiky.
    Metodika (Methods)


    Podrobný popis výzkumného souboru a metod, které byly použity v rámci prezentovaného výzkumu (např. typ výzkumu, výzkumný nástroj, výzkumná procedura atd.).
    Výsledky (Results)

    Přehledná prezentace výsledků, které autoři textu zjistili. V této části se pracuje časo s tabulkami, grafy a dalšími formáty prezentování dat.
    Diskuse (Discussion)

    Tato část obsahuje hlubší komentáře k výzkumu a především zasazení výzkumných zjištění do kontextu existujících výzkumů v dané oblasti.
    Literatura (Reference)


    Seznam použité literatury navázaný na citace v textu. Seznam by měl obsahovat pouze literaturu, která byla skutečně použita v textu a ocitována.

    Některé časopisy také požadují různé typy prohlášení (např. že výzkum byl realizován v souladu s etickými principy, prohlášení o konfliktu zájmů), identifikací (např. z jakých grantů byl článek financován), možné je uvést i poděkování apod.

    Vědecké časopisy využívají nejrůznější formáty odkazování na vědeckou literaturu, ať už jde o tzv. harvardský styl citování (tj. do závorky autor, rok), citování pomocí číselných indexů, citování do závorek apod. Proto je důležité seznámit se s tím, jaké způsoby citování využívá časopis, ve kterém jsme se rozhodli publikovat.

    Citační normy

    Odkazování na vědeckou literaturu se řídí různými citačními normami. V českém protředí se velmi často využívá norma ISO 690:2022, v zahraničí se pak preferuje např. citační norma APA.

    Citační manažery

    Citační manažery jsou komplexní nástroje, které zjednodušují a usnadňují práci s citacemi. Mohou mít podobu např. doplňku do Microsoft Word, pomocí kterého můžete snadno vkládat příslušné citace do textu a zároveň vám doplněk generuje seznam použité literatury podle příslušné normy.

    K nejznámějším citačním manažerům patří:
  • Citace PRO (podrobný návod je zde)
  • Mendeley (podrobný návod je zde, rychlý videonávod je pak zde)

  • PUBLIKAČNÍ ETIKA, PREDÁTORSKÉ ČASOPISY

    Publikování vědeckých prací je základem akademické činnosti, a proto je klíčové, aby vědci dodržovali zásady etiky. Vědecká integrita znamená být pravdivý a přesný, nepřikrášlovat výsledky, nemanipulovat s daty a neplagiovat cizí práci. Všechny zveřejněné výstupy by měly být originální, transparentní a podložené poctivým výzkumem.

    Podvodné praktiky, jako je falšování či fabrikační výsledků, manipulace s daty, či plagiátorství, nejen že podkopávají důvěru ve vědu, ale mohou mít i právní důsledky a vážně poškodit kariéru vědce. Je proto nezbytné, aby vědci přistupovali k publikování zodpovědně a byli si vědomi dlouhodobých dopadů svých činů.

    Etické publikování zahrnuje nejen poctivost při výzkumu a zpracování dat, ale také pečlivý výběr časopisů, ve kterých vědci své výsledky prezentují. Publikování v predátorských časopisech, které se zaměřují na zisk místo na vědeckou kvalitu, může vědce zatáhnout do neetických praktik. Tyto časopisy často nenabízejí řádný recenzní proces a publikují nekvalitní či dokonce podvodné výzkumy, což podkopává důvěru ve vědeckou komunitu jako celek.

    V této souvislosti vznikl Beallův seznam, který pomáhal vědcům identifikovat predátorské časopisy a vydavatele. Tento seznam, vytvořený knihovníkem Jeffreyem Beallem, upozorňoval na vydavatelské praktiky, které porušují vědecké normy a zneužívají neinformovanosti autorů. Ačkoli byl původní Beallův seznam v roce 2017 stažen, jeho principy jsou stále využívány k rozpoznání podezřelých časopisů. Mimochodem IDEA Cerge EI vytvořil aplikaci, která umožňuje např. vyhledávat predátorské časopisy ve Scopusu.

    Vědci by proto měli být obezřetní a vybírat si renomované časopisy, které zajišťují transparentní recenzní proces a dodržují standardy vědecké etiky. Publikace v predátorských časopisech, identifikovaných mimo jiné na základě kritérií Beallova seznamu, může nejen poškodit reputaci autora, ale také vést k tomu, že jejich práce nebude brána vážně.

    Další informace k vědecké etice najdete v knize Zásady dobré výzkumné praxe a tvůrčí činnosti na Univerzitě Palackého v Olomouci.

    Vytvořil Kamil Kopecký pro Katedru českého jazyka a literatury
    Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (c) 2024

    332 návštěv