VÝZKUMNÉ METODY PRO KVALIFIKAČNÍ PRÁCI

NĚKOLIK SLOV NA ÚVOD

Vítejte na internetových stránkách věnovaných základům vědecké práce. Tyto stránky jsou určeny všem studentům, kteří se chystají psát kvalifikační (diplomovou, bakalářskou, doktorskou, závěrečnou) práci.

NORMY A DALŠÍ KLÍČOVÉ DOKUMENTY


Úvodem je třeba prostudovat si klíčové normy, které jsou s psaním kvalifikačních prací na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci spojeny. Především normu Kvalifikační práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (platné od března 2024), která především popisuje:
  • obecné náležitosti kvalifikačních prací (forma, rozsah apod.),
  • postup pro zadávání, odevzdávání a obhajobu prací,
  • typy kvalifikačních prací a jejich strukturu.

    Kromě toho doporučuji prostudovat si formuláře posudků kvalifikačních prací (Bc. posudek, NMgr./Mgr. posudek.), ze kterých lze zjistit, jaké/které parametry se v praxi posuzují a kvalifikační práce by je tedy měly naplňovat.

    Při psaní kvalifikačních prací budete využívat některou z platných citačních norem, ať už jde o ISO 690:2022 či APA, proto si základy tvorby citací a generování seznamů použité literatury podle těchto norem prostudujte.

    • TYPY KVALIFIKAČNÍCH PRACÍ

    Student v souladu s profilem absolventa daného studijního programu volí jeden z následujících typů bakalářské a diplomové práce:

    1. Výzkumná práce – přehled odborných poznatků

    Jedná se o typ práce, která je zaměřena na shrnutí aktuálního stavu poznání k danému tématu, na historické prameny, přehledové texty, analyticko-interpretační studie či protokoly budoucích studií. Cílem je popsat odborné poznatky v určité oblasti, a to při dodržení etických pravidel pro důkladné odkazování na literární zdroje. U diplomových prací se zpravidla jedná o pokročilý literární přehled vědeckých poznatků ze širokého spektra odborné literatury, včetně vědeckých, časopiseckých a zahraničních zdrojů, obsahující soubor cílených rešeršních otázek k tématu, popis uplatněné metodiky, identifikaci dosud nedostatečně zkoumaných témat a podnětů pro další zkoumání.

    2. Výzkumná práce – zpracování primárních dat

    Jedná se o typ práce založené na zkoumání konkrétních skutečností převážně u vybraného souboru osob, situací nebo jevů. Práce dokládá schopnost autora vymezit problematiku, stanovit výzkumné otázky, formulovat cíle, eventuálně hypotézy, zvolit vhodný výzkumný postup, provést sběr dat, analyzovat je, interpretovat výsledky a vyvodit vlastní závěry.

    3. Aplikační práce

    Zahrnuje tvorbu učebních pomůcek a textů, mimoškolních vzdělávacích aktivit, výukových programů nebo projektů, inovativních přístupů k výuce, souborů pracovních listů a dalších. Tato práce dokládá zvládnutí tématu jak po odborné, tak po prakticky aplikační stránce a schopnost vhodně modifikovat výukové postupy. Práce obsahuje i teoretický rozbor výukových přístupů, tématu po odborné obsahové stránce a vlastní praktickou část, ve které je popis ověření vytvořených materiálů v praxi. V případě diplomových prací musí být provedeno ověření připravených materiálů vhodnou výzkumnou metodou u adekvátního souboru žáků.

    4. Umělecká práce

    Jejím obsahem je příslušný umělecký výstup s doprovodným textem, který popisuje koncepci, obsah a formu díla, uvádí umělecké dílo do kontextu uměleckých směrů, přináší deskripci dosud provedených děl stejného zaměření a v odůvodněných případech akcentuje i didaktické či obecně pedagogické aspekty uměleckého díla.

    5. Kombinace výše uvedeného dle profilu absolventa daného studijního programu

    KVALIFIKAČNÍ PRÁCE: BAKALÁŘSKÁ A DIPLOMOVÁ PRÁCE

    Kvalifikační práce je odborná práce, která je součástí procesu získání kvalifikace a s ní souvisejícího akademického titulu (např. Bc. či Mgr.). Proto je také součástí zakončení studia její obhajoba.

    BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

    Základním typem kvalifikační práce je práce bakalářská. V bakalářské práci student prokazuje schopnost uplatnění základů vědecké práce, především práce s přiměřeným rozsahem odborných textů, konceptů a metod, porozumění omezením a podmínkám spojeným s jejich užitím. Předpokládá se uplatnění vlastních pohledů studenta na zásadní otázky řešené problematiky s využitím relevantních argumentů a doplnění o srozumitelné vyjádření vlastního názoru na jejich řešení.

    Rozsah bakalářské práce (bez titulní strany, prohlášení, anotace, obsahu, seznamu použitých zdrojů a příloh) činí minimálně 54 000 znaků včetně mezer (tj. asi 30 stran normovaného textu). Rozsah doprovodného textu umělecky zaměřených bakalářských prací činí minimálně 36 000 znaků včetně mezer (tj. asi 20 stran normovaného textu).

    DIPLOMOVÁ PRÁCE

    V diplomové práci student prokazuje schopnost uplatnění zásad a postupů tvorby vědecké práce a dodržení etické práce s informačními zdroji i při sběru dat. Prokazuje schopnost samostatného řešení problému za využití teoretických i praktických poznatků. Student v práci prokáže porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídajícím soudobému stavu poznání. Diplomová práce přesahuje úroveň bakalářské práce rozsahem a předně důkladností odborného zpracování.

    Rozsah diplomové práce (bez titulní strany, prohlášení, anotace, obsahu, seznamu použitých zdrojů a příloh) činí minimálně 108 000 znaků včetně mezer (tj. asi 60 stran normovaného textu). Rozsah doprovodného textu umělecky zaměřených diplomových prací činí minimálně 71 000 znaků včetně mezer (tj. asi 40 stran normovaného textu)

    STRUKTURA BAKALÁŘSKÉ A DIPLOMOVÉ PRÁCE

    Kvalifikační práce svojí typickou strukturu, která se však může lišit v závislosti na typu práce. V této části tedy uvádíme typickou strukturu kvalifikační práce výzkumného charakteru.

    1. TITULNÍ STRANA, PROHLÁŠENÍ A DALŠÍ NÁLEŽITOSTI

    Úvodní části práce (titulní strana, prohlášení, anotace apod.) jsou definovány v příslušené normě a je třeba je dodržovat.

    2. ÚVOD

    Úvodní kapitola bakalářské práce by měla obsahovat formulaci cílů práce a vstupní vymezení problematiky či předmětu zkoumání. Měla by také obsahovat zdůvodnění důležitosti a aktuálnosti zvolené problematiky, osobní motivaci k výběru tématu práce (proč jsem si téma vybral/a), stručnou charakteristiku samotné struktury práce a popis využitých metod.

    3. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE

    Teoretická část práce (též teoretická báze práce) se orientuje především na přesné vymezení zkoumané problematiky (vymezení základních pojmů a koceptů zkoumané problematiky) a také na aktuální stav poznání zkoumané problematiky (tj. přehled domácích a zahraničních prací, které se daným tématem zabývají, který může být též kriticky komentovaný). V této části je nutné pracovat s odbornými zdroji, které je nutné citovat, přičemž se preferuje tzv. harvarský citační styl (citace do závorek ve tvar autor, rok a strana). Teoretická část práce tvoří základní teoretická východiska pro práci empirickou, která by měla z teoretické části vycházet.

    3. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE

    Tato část se objevuje v pracech, které jsou orientovány na zpracování výzkumných dat různého typu, může se tedy objevit jak v bakalářských, tak i diplomových pracech. Empirická část je tvořena z těchto částí:
  • Výzkumné cíle, problémy (otázky) a hypotézy
    - hlavní cíl by měl být dále strukturován na dílčí cíle, práce by měla obsahovat také popis výzkumných problémů a obsahovat výzkumné otázky (na které hledáme odpověď) a výzkumné hypotézy,
    - pozor, výzkumné hypotézy není třeba definovat v situaci, kdy náš výzkum pouze popisuje realitu (tzv. deskriptivní výzkum) a nesleduje hlubší vztahy (relace), výzkumná hypotéza totiž musí být definována jako vztah mezi proměnnými (třeba věkem, pohlavím, znalostmi apod.), který se dále testuje statistickými testy.
  • Výzkumný vzorek (soubor)
    - popis základního souboru, výběr respondentů do výzkumného souboru, charakteristika vybraného vzorku respondentů apod.
  • Výzkumná metodika
    - použité metody výzkumu, výstižný popis kvantitativních nebo kvalitativních procedur a technik empirického výzkumu.
    - popis výzkumného nástroje,
    - popis výzkumné metodiky by měl být dostatečně vyčerpávající, aby mohl umožnit opakovatelnost či reprodukovatelnost metod výzkumu a zároveň i kontrolovatelnost jeho výsledků.
    - časová organizace (harmonogram) průběhu výzkumu podle jeho fází,
    - limity výzkumu (omezení, např. co výzkum nezjišťoval),
    - popis časového harmonogramu průběhu výzkumného šetření.
  • Výsledky výzkumu
    - přehledná prezentace výsledků a jejich interpretace, u kvantitativních výzkumů lze využívat např. přehledné tabulky a grafy, u kvalitativních pak prezentace v podobě případové studie, obsahové analýzy, ukázky z rozhovorů s účastníky apod.
  • Interpretace výsledků výzkumu a jejich shrnutí
    - interpretace výzkumného zjištění,
  • Diskuse - diskuse propojuje výsledky výzkumného zjištění s již existujícími výsledky jiných výzkumníků, porovnává je a komentuje. U diplomových prací má povahu samostatné nadřazené kapitoly.

    4. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

    Stručné shrnutí celé práce a jejích výsledků.

    5. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

    Zdroje jsou uvedeny v podobě abecedního či jiného typu seznamu, který je naformátován v souladu s citačními normami. Seznam musí korespondovat se skutečně využitými zdroji, které jsou v práci ocitovány.

    5. DALŠÍ ČÁSTI

    Součástí kvalifikační práce mohou být také další části, např. Rejstřík, Přílohy aj.

    • ZÁKLADY VĚDECKÉHO VÝZKUMU PRO ZAČÁTEČNÍKY

    Protože v kvalifikačních pracech realizujeme různé druhy výzkumu, je důležité nejprve porozumět tomu, co výzkum vlastně je, jak funguje a jaké metody se při něm používají. Výzkum je systematický proces sběru a analýzy dat s cílem odpovědět na stanovené otázky nebo ověřit hypotézy. V kvalifikačních pracích se často setkáváme jak s kvantitativním, tak kvalitativním výzkumem, přičemž oba mají své specifické postupy, metodologické přístupy a účely.

    A. Kvantitativní výzkum

    Kvantitativní výzkum je zaměřen na měřitelné údaje a využívá statistické analýzy k vyvozování závěrů. Cílem je kvantifikovat problémy a nalézat vzorce mezi proměnnými, což umožňuje zobecnění výsledků na širší populaci. To znamená, že pokud máte reprezentativní vzorek respondentů, výsledky lze aplikovat i na ostatní lidi mimo vzorek.

    Příklady metod kvantitativního výzkumu:
    1. Dotazníky s uzavřenými otázkami:
    Respondenti vybírají z předem daných odpovědí (např. „ano/ne“, škály).
    2. Testy a měření:
    Např. zjišťování fyzické výkonnosti, IQ testy nebo psychologická měření.
    3. Experimenty:
    Výzkumníci manipulují s proměnnými a sledují, jaký to má vliv na chování nebo výsledky respondentů.
    4. Statistická analýza:
    Použití metod jako korelační analýza, regresní analýza nebo analýza rozptylu (ANOVA).

    Kdy využít kvantitativní výzkum:
    Když chcete zjistit, jak častý je určitý jev nebo jaké jsou vztahy mezi proměnnými.
    Když potřebujete zobecnit výsledky na širší populaci.

    B. Kvalitativní výzkum

    Kvalitativní výzkum se zaměřuje na pochopení zkoumaného jevu z perspektivy respondentů a do hloubky analyzuje slovní popisy, názory a zkušenosti. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu není cílem zobecňování, ale spíše pochopení specifických kontextů a významů.

    Příklady metod kvalitativního výzkumu:
    1. Hloubkové rozhovory:
    Otevřené otázky, které umožňují respondentům volně hovořit o svých názorech a zkušenostech.
    2. Pozorování:
    Přímé sledování chování lidí v přirozeném prostředí (např. pozorování dětí ve škole).
    3. Focus groups (skupinové rozhovory):
    Skupina lidí diskutuje o určitém tématu pod vedením moderátora.
    4. Analýza dokumentů:
    Zkoumání textů, jako jsou deníky, dopisy, záznamy z porady nebo internetové diskuze.

    Kdy využít kvalitativní výzkum:
    Když potřebujete prozkoumat hluboké porozumění nebo významy, které lidé přisuzují určitým jevům.
    Když se zaměřujete na specifické situace nebo jednotlivce.

    Hlavní rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem:

    Kvantitativní výzkum umožňuje zobecňování výsledků na širší populaci, zatímco kvalitativní ne.
    Kvantitativní výzkum používá číselné údaje a statistiku, zatímco kvalitativní pracuje s textovými daty a jejich interpretací.

    Výzkumy lze také rozdělit do dvou základních typů: na deskriptivní a relační. Deskriptivní výzkum se zaměřuje na popisování určitého jevu nebo stavu. Nehledá příčiny ani vztahy mezi proměnnými, pouze se snaží přesně popsat, jaká je situace (např. Jaké jsou hlavní problémy, kterým čelí učitelé na základních školách? Jaký je výskyt kyberšikany u žáků 2. stupně ZŠ? Kolik pedagogů učí ve škole mediální výchovu jako samostatný předmět?). Relační výzkum zkoumá vztahy mezi různými proměnnými. Například, jak jedna proměnná ovlivňuje druhou (např.Jaký je vztah mezi počtem hodin studia a akademickými výsledky? Mají chlapci lepší výsledky ve fyzice než dívky?)

    Design výzkumu

    Design výzkumu je celkový plán, jak výzkum provést. Určuje, jaké metody použijete, jak budete sbírat data a jak je budete analyzovat. Klíčovým prvkem dobrého designu je zajistit, že výzkum bude spolehlivý (přesný a konzistentní) a validní (měří to, co má měřit).

    Design výzkumu zahrnuje:

    1. STANOVENÍ VÝZKUMNÝCH OTÁZEK NEBO HYPOTÉZ
    Nejprve zvolíme výzkumný problém (co chceme zkoumat) a stanovíme si výzkumné otázky či hypotézy (v závislosti na tom, co přesně chceme zkoumat).
    2. VOLBA METODOLOGIE
    Rozhodnutí, zda použijeme kvantitativní, kvalitativní nebo smíšené metody (oba přístupy). Podle toho poté rozhodneme, jak budeme získávat data a jaký výzkumný nástroj zvolíme.
    3. VÝBĚR VZORKU (SOUBORU)
    Definujeme, koho nebo co budeme zkoumat - určíme výzkumný soubor (např. žáci 2. stupně ZŠ). Určíme si, jak velký výzkumný soubor potřebujeme.
    4. TVORBA VÝZKUMNÉHO NÁSTROJE
    Stanovíme, jaký výzkumný nástroj využijeme (např. dotazník, řízený rozhovor, analýza nějakého souboru dat apod.)
    5. SBĚR DAT
    Určíme, odkud a jak budou data sbírána/získána (online, offline, face2face, apod.)
    6. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT
    Promyslíme, jak provedeme analýzu a interpretaci dat, ověříme platnost našich výzkumných otázek či hypotéz. Výsledky budeme vhodnou formou prezentovat.


    Nyní se podroběji zaměříme na jednotlivé části designu výzkumu.

    Hypotézy a výzkumné otázky

    Výzkumné otázky

    Výzkumné otázky jsou základní otázky, na které se snaží výzkum odpovědět. Tyto otázky by měly být jasně formulované a konkrétní. U kvantitativního výzkumu jsou často spojeny s testováním hypotéz, zatímco u kvalitativního výzkumu se otázky zaměřují spíše na zjištění a porozumění určitému fenoménu.

    Příklad výzkumných otázek:
    „Jaký je vztah mezi úrovní vzdělání a mírou nezaměstnanosti?“ (relační výzkum)
    „Jak studenti vnímají kvalitu výuky na vysoké škole?“ (kvalitativní výzkum)

    Hypotézy

    Hypotézy jsou předpoklady, které se testují pomocí různých typů statistických testů. Hypotéza se obvykle formuluje jako vztah mezi dvěma proměnnými (např. věkem a příjmem). Ne vždy je nutné hypotézy uvádět – pokud provádíte deskriptivní výzkum, který pouze popisuje stav věcí, hypotézy nejsou nutné.

    Příklad hypotézy:
    „Vyšší vzdělání vede k vyššímu příjmu.“

    Výzkumný soubor a základní soubor

    V každém vědeckém výzkumu je klíčové určit, koho nebo co budete zkoumat. Zde se setkáváme s pojmy základní soubor a výzkumný (nebo také výběrový) soubor.

    A. Základní soubor

    Základní soubor zahrnuje všechny prvky nebo osoby, které by teoreticky mohly být zahrnuty do výzkumu a které sdílejí nějaký společný znak, který chcete zkoumat. Pokud například zkoumáte názory učitelů na online vzdělávání, základním souborem by byli všichni učitelé, kteří se věnují online výuce.

    Příklad základního souboru:
    Všichni studenti prvních ročníků vysokých škol v České republice.
    Všichni obyvatelé určitého města nad 18 let.

    B. Výzkumný soubor (vzorek)

    Výzkumný soubor (nebo výběrový vzorek) je podmnožina základního souboru, kterou ve skutečnosti ve výzkumu zkoumáte. V ideálním případě by měl být výzkumný soubor reprezentativní, což znamená, že by měl co nejvěrněji odrážet charakteristiky celého základního souboru. To vám umožní zobecnit výsledky výzkumu na celou populaci (u kvantitativního výzkumu).

    Příklad výzkumného souboru:
    500 studentů prvních ročníků vysokých škol v České republice.
    200 respondentů vybraných z města s populací nad 18 let.

    Metody výběru výzkumného souboru

    Existuje několik způsobů, jak vybírat výzkumný soubor. Tyto metody se liší podle toho, zda je výběr náhodný nebo záměrný.

    A. Náhodný výběr

    Náhodný výběr znamená, že každá osoba (nebo prvek) z celého základního souboru má stejnou šanci být vybrána do výzkumného vzorku. Tento přístup je ideální pro kvantitativní výzkum, protože zajišťuje vysokou reprezentativnost a umožňuje zobecnit výsledky na celý základní soubor.

    Příklady náhodného výběru:

    JEDNODUCHÝ NÁHODNÝ VÝBĚR
    Každá osoba má stejnou pravděpodobnost být vybrána, například pomocí losování nebo náhodného generování čísel.
    SYSTÉMOVÝ VÝBĚR
    Výzkumník vybírá každý „n-tý“ prvek z řady (např. každého 10. studenta na seznamu).
    STRATIFIKOVANÝ VÝBĚR
    Základní soubor je rozdělen na podskupiny (např. podle pohlaví nebo věku) a z každé podskupiny se vybírají účastníci náhodně.


    B. Záměrný (cílený) výběr

    Záměrný výběr se používá zejména v kvalitativním výzkumu, kde potřebujete zkoumat určité specifické skupiny nebo jednotlivce. Při této metodě výběru si výzkumník cíleně vybírá respondenty, kteří mají určité vlastnosti nebo zkušenosti, které jsou pro výzkum relevantní.

    Příklady záměrného výběru:

    ZÁMĚRNÝ VÝBĚR
    Výzkumník cíleně vybírá osoby, které splňují konkrétní kritéria (např. učitelé s více než 10 lety praxe).
    SNĚHOVÁ KOULE
    Začíná se s malým počtem respondentů, kteří následně doporučují další osoby, které by mohly být do výzkumu zahrnuty.
    KVÓTNÍ VÝBĚR
    Výzkumník se snaží vybrat respondenty tak, aby podíly určitých skupin odpovídaly základnímu souboru (např. ve vzorku bude 60 % žen, pokud tvoří 60 % základního souboru).


    Další příklady najdete v knize Metody pedagogického výzkumu (Chráska).

    Velikost výzkumného souboru

    Velikost výzkumného souboru závisí na cíli výzkumu a na tom, jak reprezentativní chcete, aby byl vzorek. U kvantitativního výzkumu je obvykle požadována větší velikost vzorku, aby byla data statisticky významná a mohla být zobecněna na celý základní soubor. U kvalitativního výzkumu často stačí menší vzorek, protože cílem není zobecňovat, ale do hloubky pochopit zkoumané jevy.

    Pro určení velikosti výzkumného souboru lze využít různé tabulky, případně velikost výzkumného souboru přímo vypočítat.



    CITACE, CITAČNÍ NORMY

    Kvalifikační práce musí být co nepřesnější, a proto musí vycházet z odborných zdrojů a odkazovat na ně. Odkazování na vědeckou literaturu se řídí různými citačními normami. V českém protředí se velmi často využívá norma ISO 690:2022, v zahraničí se pak preferuje např. citační norma APA.

    Citační manažery

    Citační manažery jsou komplexní nástroje, které zjednodušují a usnadňují práci s citacemi. Mohou mít podobu např. doplňku do Microsoft Word, pomocí kterého můžete snadno vkládat příslušné citace do textu a zároveň vám doplněk generuje seznam použité literatury podle příslušné normy.

    K nejznámějším citačním manažerům patří:
  • Citace PRO (podrobný návod je zde)
  • Mendeley (podrobný návod je zde, rychlý videonávod je pak zde)

    • VIDEOPODPORA

    Pořád si nevíte rady? Tak si pusťte toto video, které vás stručně provede základy psaní kvalifikační práce. Pozor, ve videu odkazuji na starší normu psaní prací z roku 2017, vy už samozřejmě využívejte normu novou (viz úvod této stránky).




    Vytvořil Kamil Kopecký
    Katedra českého jazyka a literatury
    Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (c) 2024

    681 návštěv