Zkoušky pod lupou: Výkon vs. dojem

Máme tu opět období zkoušek – maturit, státnic a závěrečných kol akademického snažení. Období, které je pravidelně opředené celou řadou mýtů, polopravd, výmluv a argumentačních faulů. A pozor – nejen ze strany studentů, ale i některých pedagogů. Některé obraty slýchám tak často, že by si zasloužily samostatnou učebnici logických klamů.

Pojďme se na ty nejčastější podívat.

„Všechno jsem řekla a oni mi to nedali!“

Zní to hrozně nespravedlivě, že? Jenže… pohled studenta a pohled učitele na to, co je vlastně „všechno“, se může dramaticky lišit. Student si třeba myslí, že stačí vyjmenovat slovní druhy – zkoušející ale očekává příklady, aplikaci poznatků, uvědomění si souvislostí, upozornění na záludnosti tématu. To, co student považuje za komplexní odpověď, může být ve skutečnosti jen nadpis kapitoly. A to je – věřte nebo ne – zatraceně málo.

„Ale já jsem mluvila dlouho!“

Ano. A? Délka projevu rozhodně není známkou kvality. Dlouhá řeč o ničem je pořád jen... dlouhá řeč o ničem. Zkoušející dobře ví, kdy student uhýbá od otázky a snaží se „ukecat“ známku. Viděl jsem už studenty, kteří hovořili dlouhé minuty – jenže k úplně jinému tématu, než jaké si vytáhli. I když se je zkoušející snažil vrátit zpět, nešlo to. Protože kvantita odpovědi není totéž co kvalita. A zkouška je především o té kvalitě.

„Podívejte, kolik jsem toho napsala na přípravě!“

Tohle je klasika. Dlouhá příprava plná textu vypadá na první pohled působivě – ale to je tak všechno. Student může popsat papír informacemi, které s vytaženou otázkou nesouvisí, nebo které nedokáže při ústním zkoušení zúročit. A naopak – jiný student si udělá jen pár bodů, ale při mluveném projevu zazáří. Příprava je prostě jen podpůrný prostředek, nic víc, nic míň. Důležité je, co student skutečně předvede u zkoušky – ne jak hustě popsal přípravu.

Já jsem se omylem připravila na jinou otázku

Tahle výmluva zní skoro nevinně – jako by šlo jen o nešťastnou náhodu. Jenže zkouška není prostor pro náhodu nebo tipování. Když se student připraví na jinou otázku, v podstatě říká: „Vím něco, ale bohužel ne to, na co se mě ptáte.“ A to je problém. Ne proto, že by chyba nebyla lidská, ale protože zkouška má ověřit konkrétní znalost – ne schopnost mluvit o něčem jiném.

Učitel může projevit empatii, lehce napovědět nebo pomoci navést studenta správným směrem. Ale otázku měnit nemá. Zkouška není o štěstí, ale o připravenosti – a ta se nepozná podle délky přípravy, ale podle toho, jak dokáže student zareagovat i ve chvíli, kdy nejde vše podle plánu.

Já přesně vím, kde to mám v sešitě!

Tuhle větu slyšel asi každý zkoušející. Student nebo studentka se snaží přesvědčit, že látku vlastně zná, jen si zrovna nemůže vzpomenout. V hlavě se jim prý vybavuje stránka ze sešitu, dokonce prý „vlevo nahoře“. Jenže to, že si člověk vybaví rozvržení poznámky, neznamená, že si vybaví i její obsah. A právě obsah je to, co u zkoušky rozhoduje.

Paměť na vizuální rozvržení zápisků není totéž co porozumění tématu. Studenta hodnotíme podle toho, co dokáže říct – ne podle toho, co si „téměř pamatuje“. A když se odpověď smrskne na popis místa v sešitě, je to spíš důkaz nedostatečné připravenosti než alibi k uznání otázky.

Já jsem se učila z vypracovaných otázek

Často se při zkoušení ptám studentů, z čeho se připravovali. A velmi často slyším: „Z vypracovaných otázek.“ Tím ale zpravidla nemyslí systematické studium učebnice nebo práci s odbornou literaturou. Mnohdy jde o soubor, který někdo sestavil před několika lety, nejasného původu, plný zjednodušení a výpisků bez kontextu. Někdy si ho studenti koupí, jindy stáhnou, případně opsali od spolužáků. Taková forma přípravy ale může vést k tomu, že student nerozumí látce v celku a orientuje se jen ve „frázích“.

Samozřejmě – existují i kvalitně zpracované materiály, někteří studenti si otázky píšou sami a umí je doplnit vlastním pochopením. Ale ne vždy je to tak. Navíc vypracované otázky často obsahují chyby, zastaralé informace nebo jsou zbytečně rozsáhlé a komplikované – jednoduše proto, že je psal někdo jiný. Nejsou „na míru“ konkrétnímu studentovi, neodrážejí jeho styl myšlení ani způsob uchopení tématu. A u zkoušky je to pak znát. Vypracované otázky mohou být užitečnou pomůckou – ale nikdy by neměly být jediným zdrojem přípravy. 

„To je ale dobrá studentka, té to musíme dát!“

A tady jsme u dalšího oblíbeného omylu – tentokrát ze strany některých učitelů. Je to přece hodná a šikovná holka, tak přimhouříme oko... Ne. Tak to opravdu nemá fungovat. Zkouška má posoudit aktuální výkon. Nic víc, nic míň. To, že studentce celý semestr šlo všechno od ruky, je fajn – ale neznamená to, že má automaticky dostat zkoušku i tehdy, když zklame. Zkoušející by měl být férový. I dobrému studentovi se může stát, že to prostě nedopadne - třeba se špatně vyspí, nesedne mu otázka, zapomněl si zopakovat vše atd.

Co říci závěrem?

Zkoušky nejsou ideálním nástrojem na měření vědění. Jsou zkratkou, okamžikem, pokusem zachytit (v omezeném čase), co se student naučil – a zároveň, jak to umí použít. Ale právě proto by měly být postavené na férovosti, srozumitelných pravidlech a respektu ke znalosti. Ne na dojmech, sympatiích nebo schopnosti dobře improvizovat.

Ať už jsme zkoušející nebo zkoušení, měli bychom si připomínat, že zkouška není soutěž o to, kdo se lépe vymluví nebo kdo si líp pamatuje obrázek sešitu. Je to především test porozumění, schopnosti uvažovat v souvislostech a jasně formulovat odpověď. A to, že někdo mluvil dlouho, napsal hodně nebo se učil z „ověřeného“ souboru otázek, ještě neznamená, že ví, o čem mluví.

A platí to i obráceně – i zkoušející byli kdysi zkoušenými. A měli by si na to občas vzpomenout. Přístup k studentům by měl být lidský, empatický – a zároveň spravedlivý. Drobná zaváhání nebo formulace „na půl cesty“ nejsou důvodem k přísnému verdiktu, pokud je z odpovědi jasné, že student tématu rozumí.

A když se to přece jen nepovede? To se prostě někdy stává. Důležité je si to přiznat, poučit se z chyb a příště do toho jít líp připravený. Protože zkouška může skončit neúspěchem – ale to neznamená, že nemůže být příště úspěšná. A třeba i výborná.

Líbí se vám moje texty? Pak mě můžete podpořit na: http://buymeacoffee.com/kopeckyk

Zobrazení: 82