Politika do škol patří! Přehlížením politických témat ve škole budujeme apatii mladé generace k občanské společnosti.

Kategorie: Blog Zveřejněno: neděle 27. září 2020 Napsal Kamil Kopecký Vytisknout E-mail

Když se se svými studenty bavím o tom, kdy s nimi někdo naposledy diskutoval o politických tématech třeba ve škole, v drtivé většině případů je jejich odpověď, že nikdy. Politická témata jsou totiž ve školách tabu, většina učitelů se jim vyhýbá, studenti se s politickými obsahy téměř nesetkávají, autoři učebnic i “moderních didaktik” politický obsah záměrně ignorují a snaží se pracovat s ryze apolitickými texty. V praxi se tak politický obsah (politická reklama, politická propaganda, politické programy, politické dezinformace apod.) stává naprosto tabuizovaným. 

Přitom právě politický obsah rozhoduje o tom, jaký bude mít mladá generace vztah k demokratické společnosti, zda bude umět rozpoznat politickou manipulaci, zkreslení, úmyslné mlžení, PR spiny, zda budou mladí voliči chápat důležitost voleb a svého hlasu, ale také základní principy zastupitelské demokracie, zda dokáží rozpoznat plané sliby od realistického programu apod. 

Učitelé a ředitelé často argumentují tím, že o politice prostě s žáky či studenty nediskutují, protože škola musí být apolitická. Apolitičnost školy ale přece neznamená, že by se měla aktuální politická témata ve škole ignorovat! Ale to, že školy nesmí agitovat ve prospěch konkrétní politické strany!

Apolitičnost škol neznamená, že by se ve školách nemělo o politice diskutovat. Ale to, že se ve školách nesmí agitovat ve prospěch konkrétní politické strany!

S politickými tématy lze přitom ve škole s úspěchem pracovat hned na několika úrovních: politická témata jsou samozřejmou součástí dějepisu, ale také zeměpisu, češtiny, občanské výchovy, nebo třeba i matematiky. V dějepise si můžeme vysvětlit, koho a proč volí voliči v dobách hospodářské krize a co jim politici slibují, jak fungovaly volby za komunismu, jak se liší fungování států postavených v totalitních a demokratických systémech a jaké výhody/nevýhody má demokracie. A klidně také to, jak manipulují s voliči představitelé politických stran, jak se snaží své voliče ovlivnit a zmást, čím je straší a co jim slibují apod. 

Zajímavé poučení nám a našim žákům přinášejí prezidentské volby, ve kterých lze žákům demonstrovat, jak se i nejvyšší představitelé politiky neštítí šířit dezinformace o svých oponentech a jak i prezident může být docela obyčejný lhář a podvodník. Smutným poselstvím pak budiž to, že morálka, slušnost a lidské hodnoty do politického boje nepatří a jsou spíše na obtíž.  

V češtině můžeme zkusit analyzovat konkrétní volební reklamu a zjistit, zda je či není manipulativní, případně vytvořit vlastní předvolební kampaň - včetně programu, sloganů, slibů apod. Zaměřit se můžeme také na specifická slova, se kterými politici rádi aktivně pracují - třeba slovo indoktrinace, nevhodný názor, neomarxista, cenzura, tradiční rodina, obyčejný člověk, ale třeba také sluníčkáři, vítači či Pražská kavárna.

V matematice si pak můžeme zkusit navrhnout třeba státní rozpočet zahrnující příjmy, výdaje… a třeba i daňový a důchodový systém. A v občanské výchově si třeba nasimulovat vládu složenou z ministrů, z nichž každý hledá argumenty (a protiargumenty) proto, aby pro svůj rezort získal co nejvíce peněz. 

Samostatnou část můžeme věnovat lžím politiků - nabízí se nepřeberné množství materiálu, protože lhaní a podvádění patří k běžné politické agendě. Na tomto materiálu můžeme např. procvičit fact-checking, porovnat politické proklamace s fakty, zjistit, který politik lže ve veřejném prostoru nejvíce, kteří politici byli ve veřejném prostoru přistiženi v přímém přenosu při lhaní, kteří politici prosluli krádežemi (třeba v zahraničí), kteří politici propojili svou moc s médii a očerňují své oponenty apod. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na pozitiva, která společnosti politika a politici přinesli (jistě některá najdeme, když budeme pečlivě hledat). 

Když to shrnu, na politických tématech lze posílit téměř všechny základní gramotnosti:

  • - informační gramotnost,
  • - mediální gramotnost,
  • - čtenářskou gramotnost (čtení s porozuměním),
  • - matematickou gramotnost,
  • - finanční gramotnost.

Vraťme politiku do škol, diskutujme s žáky o demokracii a občanské společnosti, rozvíjejme jejich zájem o participaci na věcech veřejných, nebojme se jim ukazovat případy toho, co všechno politici dokáží udělat proto, aby se udrželi u moci. Neříkejme jim, koho mají volit, ale že mají volit a že se mají aktivně do dění kolem nich zapojovat.

Zobrazení: 315
Hodnocení článku:
Hodnocení: 5 z 5. Celkem 2 hlasů