Argot není jen jazyk zlodějů a dalších deklasovaných skupin

U státnic to slýchám pravidelně. Když padne otázka na argot, studenti často bez mrknutí oka odpoví, že jde o „jazyk zlodějů“ nebo jiných deklasovaných skupin. V duchu si povzdechnu – ne že by to byla úplná lež, ale realita je mnohem zajímavější, pestřejší. Argot je totiž kolem nás. Používáme ho i my. A často si to ani neuvědomujeme.

Jednoduše řečeno – argot je jazyk, kterým určité skupiny zakrývají skutečný význam sdělení před „nezasvěcenými“. Nejde o jazyk určený pro učebnice, pro úřední styk nebo mediální vystoupení. Jde o jazyk vnitřní, „náš“, určený pro kruh těch, kdo mu rozumí. Často je hravý, ironický, nadsazený – a hlavně proměnlivý.

Mnozí si stále pletou argot se slangem. Slang bývá spojován se zájmovými nebo profesními skupinami (např. studenti, sportovci, IT komunita), zatímco argot je častěji spojený s potřebou utajit význam – typicky v prostředí kriminálním, vězeňském, drogovém, ale i třeba mezi bezdomovci nebo různými subkulturami. Ale argot se používá i mimo toto prostředí, třeba u studentů.

Typickým příkladem je mluva uživatelů drog. Jen málokdo řekne „jdu si dát marihuanu“. Mnohem častěji uslyšíme: tráva, ganja, skéro, weed, green nebo prostě mařena. Nejde ale jen o označení drogy – i samotný akt užívání má své kódové výrazy: hulit, spuknout, dát si brčko, zapálit si jointa. Ačkoliv pro nezasvěceného to může znít jako změť nesmyslných slov, ve skutečnosti jde o důmyslně strukturovaný jazyk s jasnými významy.

Podobná kreativita se objevuje i v mluvě o policii. Kromě oficiálního „policie“ se běžně používají výrazy jako benga, fízli, švestky, chlupatí nebo šmoulové. Tyto výrazy neslouží jen ke skrytí identity, ale i k vyjádření postoje – často ironického nebo pejorativního.

Argot se uplatňuje i v kontextu kriminality a vězení. Krást znamená čórkařit, čorkařit, případně čornout nebo šlohnout. Vězení je basa, lochneska, chlív, výkon trestu pak jednoduše bručení nebo sedění. Někdo může být čorka (zloděj), jiný dacan (darebák), a když se to zvrtne, může někoho odprásknout, sejmout nebo prostě vypnout.

Zajímavá je i argotická terminologie pro peníze – což samo o sobě napovídá, jak důležitým tématem v některých skupinách jsou. Říkáme kilo (100 Kč), litr (1 000 Kč), případně dvoukilo, pětilitr, papír, prachy, škvára, mazivo, vata nebo chechtáky.

Argot se velmi často dotýká označování různých skupin lidí – a právě tady narážíme na citlivé téma. Například Vietnamcům se v argotu říká čongové, Romům pak morgoši. Tato slova sice technicky naplňují definici argotu – jsou rozšířená v určitých skupinách, mají zakódovaný význam, běžný člověk by si je možná nespojil hned – ale zároveň se posouvají na hranici mezi argotem a hanlivým etnickým označením. A právě proto bychom se o nich měli bavit kriticky. Třeba jako o výrazech, které mohou reprodukovat stereotypy, zraňovat a zbytečně vymezovat.

Zajímavé ale je, že argotická označení se neomezují jen na etnika nebo sociální skupiny. Objevují se i v jazyce o veřejných osobnostech, a to často s notnou dávkou ironie či satiry. Bývalému prezidentovi Miloši Zemanovi se v některých kruzích přezdívá „ovar“ – výraz, který kromě toho, že zakódovává jeho jméno, odráží i kritický postoj k jeho veřejnému působení, fyziognomii nebo životnímu stylu. Václavu Klausovi se zase říká kikina – výraz, který se začal šířit už v devadesátých letech a nese s sebou jak ironii, tak i určitou dávku drbů. Donald Trump má v zahraničí hned několik podobných označení – často se o něm mluví jako o oranžovém muži (Orange Man), případně zkratkou TACO (Trump Always Chickens Out), která na první pohled vypadá jako náhodné slovo, ale zasvěcenému sděluje přesný význam.

Všechna tato označení splňují základní principy argotu – jsou srozumitelná jen určité skupině, fungují jako jazyková maska a zároveň vyjadřují postoj. A právě tím ukazují, že argot není jen doménou podsvětí – ale že proniká i do veřejného diskurzu, politiky, médií i každodenní řeči.

A mimochodem – argot nemusí být jen z reálného světa. Vezměme si třeba známé mudly z Harryho Pottera. Tento výraz (v originále Muggles) používají kouzelníci pro nečaroděje. Pro „běžné lidi“, kteří nepatří do světa magie. Funguje to úplně stejně jako ve skutečnosti – je to jazyk, který slouží k vymezení „nás“ a „těch druhých“.

Jazyk není něco mrtvého, co jednou sepíšeme do učebnice a tím to končí. Jazyk je živý organismus, neustále se mění, vyvíjí, reaguje na okolí. Argot je toho krásným důkazem. Je to jazyková vrstva, která často odhaluje víc, než by si sami mluvčí přáli – o jejich hodnotách, zájmech, zkušenostech. A především: argot není jen jazyk zlodějů a deklasovaných skupin obyvatel! Je to nástroj komunikace, kódování, humoru, nadsázky, příslušnosti.

Argot je živá součást češtiny, která se neustále proměňuje a přizpůsobuje. Používáme ho běžně, často bez uvědomění – když mluvíme o penězích, alkoholu, policii, nebo třeba o veřejných osobnostech. Jazyk totiž není statický systém, ale dynamická síť vztahů, významů a kontextů, která reaguje na to, jak žijeme, s kým mluvíme a co chceme vyjádřit. A právě argot nám ukazuje, jak flexibilní a vynalézavá čeština dokáže být.

• Následující