Absurdity financování vědy a výzkumu na pedagogických fakultách

Kategorie: Blog Zveřejněno: čtvrtek 2. březen 2023 Napsal Kamil Kopecký Vytisknout E-mail

Po čase se opět vracím k tématu fungování pedagogických fakult v České republice a otevírám téma, které považuji za zásadní a které se bytostně dotýká kvality fungování pedagogických fakult v České republice. Plynule tak navazuji na sérii textů, které jsem publikoval v předchozích letech jak na svém blogu, tak i blogu Respektu a dalších platformách.

Jen na úvod připomínám: Mé názory nemusí být totožné s názory mé fakulty, proto tento text píši pro svůj osobní blog. Texty pro blog jsou osobnější, více emocionální, proto je přesně takto berte.

Základní principy hodnocení VaV na pedagogických fakultách

Pedagogické fakulty jsou stejně jako ostatní fakulty hodnoceny a financovány na základě speciální Metodiky, která se označuje jako Metodika 17+. Hodnocení vědy a výzkumu pak probíhá prostřednictvím několika základních modulů:
Modul 1 - Kvalita vybraných výsledků
Modul 2 - Výkonnost výzkumu
Modul 3 - Společenská relevance
Modul 4 - Viabilita
Modul 5 - Strategie a koncepce

V jednotlivých modulech se pak hodnotí pomocí bibliometrické analýzy, vzdálených recenzí a návštěvy odborných panelů expertů na místě. Základem všeho je pak především bibliometrická analýza, jinými slovy to, co produkují pracovníci fakult, musí patřit do kategorie: kvalitní vědecký článek (vydaný v zahraničí, indexovaný v databázi WoS či Scopus, ideálně s impakt faktorem, AIS či jiným výkonostním parametrem) či kvalitní vědecká monografie (obsahující výsledky původního výzkumu s recenzemi). 

Zatímco hodnocení vědeckých článků je aspoň trochu objektivní (vícekolové peer review apod.), hodnocení monografií nejrůznějšími odbornými panely je velmi často subjektivní, netransparentní a mnohdy až absurdní - oponenti klidně označí za irelevantní třeba výzkum, díky kterému došlo ke změně zákona či vydání nové národní normy, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Ostatně hodnotitelé často vůbec nejsou experty v problematice, kterou hodnotí, což je smutná realita v situaci, kdy máme málo expertů a příliš mnoho obsahu na hodnocení. Nemluvě o to, že zde krásně funguje i konkurenční souboj mezi organizacemi a o nějaké anonymitě nemůže být řeč. Více zde.

Co je důležité říci - metodika hodnocení VaV vůbec nepočítá s tím, že by např. financovala vznik didaktických materiálů, učebnic, metodik - což by však měl být jeden z klíčových výstupů pedagogických fakult. Naopak podporuje vznik cizojazyčných textů v angličtině, publikovaných v USA, které si nikdy z českých učitelů nikdy nepřečte. Pojďme se teď na nastolený problém podívat z trochu jiného úhlu.

Pokud český stát platí pedagogickým fakultám za vědecké výsledky, měly by tyto výsledky být pro českou společnost užitečné. Děje se to?

Metodika 17+ hovoří o jedné z důležitých kategorií, kterou je společenská relevance, důležitost, klidně řekněme užitečnost. Pojďme si říct, co je tím myšleno a pojďme si ocitovat z Metodiky 17+: Modul 3 je důležitý zejména pro VO, které provádějí aplikovaný VaVaI a  přímo slouží uživatelům, jako jsou průmyslová odvětví, veřejný sektor nebo jiné VO. V  rámci tohoto modulu bude hodnocena míra pozitivních dopadů VaVaI a  jejich výsledků na  společnost a  občany. Společenská relevance bude vztažena k  výsledkům aplikovaného výzkumu, které mají bezprostřední význam pro oblast ekonomiky, státní a veřejnou správu i  pro oblast kulturní politiky. V  rámci tohoto modulu budou také posuzovány výsledky základního výzkumu, které ovlivňují jednotlivce a  společnost nepřímo (nepřímý dopad). Zde je třeba zohlednit zejména relevanci a aktuální potřebu výzkumného zaměření, navrhované a  použité metody a  společenský význam prováděného výzkumu jako celku. Tento modul je založen na  posouzení parametrů, které sledují zejména: přenos výsledků do  praxe; spolupráci s aplikační sférou; aktivity pro přenos znalostí a technologií na neakademické subjekty; dopad na kvalitu života společnosti a  občana; ekonomický přínos, přínos v  sociální oblasti, přínos pro formování národní a  kulturní identity.

Ačkoli v obecné rovině zní tato pasáž z metodiky dobře, prakticky si opět představme realitu, podle které je tento přínos posuzován - především podle bibliometrie či výběru odborných vědeckých monografií! To znamená, že např. taková kvalitní učebnice, která ovlivní desetitisíce dětí, je z pohledu státu nerelevantní a nemá hodnotu. Jinými slovy - stát platí fakultám za to, aby jejich pracovníci publikovali v zahraničí v angličtině vědecké články, které si český učitel ani žák nikdy nepřečte, ale nedává jim ani korunu na to, aby tvořili a psali nové učebnice, nové metodické příručky, aby promítali nové vědecké poznatky do praxe. Absurdita.

Zároveň je v textu metodiky jasně vidět, že stát pedagogické fakulty v aplikovaném výzkumu nepodporuje, ani s aplikovaným výzkumem, který by např. vedl k testování nových vzdělávacích metod ve školách či k pedagogickým experimentům zaměřeným na zvyšování kvality výuky, nepočítá.

To vede k naprostému pokroucení fungování pedagogických fakult - místo, aby byl nejdůležitější cíl vychovat skvělé učitele a připravit pro ně kvalitní a ověřené pomůcky, materiály, učebnice - a aby se tím pádem finance vracely zpět do systému v podobě zvýšení kvality, fakulty sice usilují o výchovu skvělých učitelů (na tento cíl určitě nerezignují), ale současně investují energii a finance do produkování vědeckých výstupů, které jsou pro české školství z velké části irelevantní.

S tím se pojí další problém - a to jsou poplatky za publikace. Mnoho vědeckých časopisů totiž za publikování článku požadují od autorů či jejich institucí poplatky, které jsou velmi vysoké - bavíme se o desítkách tisíc korun za 1 text. Tím se absurdita publikací dostává na novou úroveň - nejenom, že publikujete text, který je pro české učitele irelevantní, ale navíc za to ještě platíte a vyvádíte peníze pryč z českého státu, místo, abyste je spotřebovali pro zlepšení kvality.

mini_statplati.jpg

I zahraniční výstupy jsou kvalitní! Jenže… pro českého učitele irelevantní

Aby mě někdo nechytal za slovo - zahraniční výstupy - články, monografie - samozřejmě mohou být a jsou kvalitní, často si prošly obtížnými recenzními řízeními a kvalitním posuzováním (peer review), jsou však relevantní především pro mezinárodní vědeckou komunitu - vědce z celého světa, kteří daný text citují. Svůj smysl mají např. v rámci kariéry vědce - ať už na stupni PhD., doc. či prof. Jenže výstupy českých pedagogických fakult by měly být relevantní především pro české školství! Proč? Protože je platí český stát. 

V praxi bohužel vzniká obrovské množství textů (především tzv. systematické či review studie bez původních výsledků výzkumu), které mají na české školství zcela nulový dopad. 

Rovné podmínky mezi fakultami? Neexistují a nikdy existovat nebudou.

Vždy, když otvírám diskuse o kvalitě vědeckovýzkumných výsledků a hodnocení vědy, se ozve někdo, kdo začne argumentovat tím, že přece musí být nastaveny jednotné podmínky hodnocení vědy a výzkumu pro všechny stejně. Nic není vzdálenějšího realitě - pracovníci fakult přece nepracují ve stejných podmínkách! Pedagogické fakulty mají násobně více studentů na pedagoga, než třeba přírodovědecké, lékařské či právnické fakulty, na těchto fakultách je daleko větší výuková zátěž - jak by bylo možné srovnávat pracovníka, který se stará o 10 studentů, s pracovníkem, který se stará o 100 studentů? Ne, podmínky nejsou stejné! Tím pádem hodnocení vědy tak, jak je nastaveno, není férové a je diskriminační.

Vědci na pedagogických fakultách by měli své vědecké výsledky pravidelně zveřejňovat - pěkně v češtině, veřejně a na stránkách fakult!

Jsem si jist, že na pedagogických fakultách určitě vznikají zajímavé výsledky vědy a výzkumu, o kterých ale veřejnost (a někdy ani kolegové z fakulty) neví. Proto by bylo skvělé, kdyby existovala pro výzkumníky povinnost prezentovat nejdůležitější zjištění pěkně veřejně a v češtině - třeba prostřednictvím webových stránek fakult. A ty nejlepší výsledky automaticky prezentovat prostřednictvím celoplošných médií. Zároveň by měl každý výzkumník na pedagogické fakultě umět vysvětlit, k čemu je jeho výzkum dobrý, co zjišťuje a co mění. Veřejnost má totiž o pedagogických fakultách velmi zkreslené představy a netuší, co vše na pedagogických fakultách vzniká. 

Bavme se o smyslu

Závěrem této krátké úvahy mi dovolte připomenout smysl pedagogických fakult: Smyslem pedagogických fakult je vychovávat kvalitní moderní pedagogy, vybavit je znalostmi a dovednostmi (včetně didaktických kompetencí), připravit je na učitelské povolání. Z pohledu vědy pak mapovat nové trendy ve vzdělávání, ověřovat nové metody, zkoušet, co je a co není efektivní, upozorňovat na zastaralé a nefunkční způsoby vzdělává zjišťovat, jak jim zajistit bezpečné a efektivní podmínky pro jejich vzdělávání, nabídnout jim také např. vzdělávací materiály apod. 

Vše, co na fakultách děláme - a to včetně vědy - musí mít smysl! 

 

Líbil se vám článek? Můžete mě podpořit třeba zde.

Zobrazení: 1192
Hodnocení článku:
Hodnocení: 4.2 z 5. Celkem 9 hlasů