Technologie versus lidskost: Dejme si pozor, ať neztratíme sami sebe!

V době, kdy se technologie staly nedílnou součástí našich životů, se zdá, že jsme se ocitli v pekelně rychlém vlaku, který se řítí vpřed bez možnosti zastavení a my z něj nemůžeme (a nedokážeme) vystoupit. Umělá inteligence, nové aplikace, sociální sítě a chytré telefony s ještě chytřejšími funkcemi nás denně zahlcují a získávají naši pozornost a tedy i náš čas. Pokud bychom si od technologií dali na chvíli pauzu, pak by se nám mohlo zdát, že nám ujedou nejnovější trendy, o kterých se zítra už bude pozdě dozvědět - že propásneme něco důležitého. A začneme velmi rychle prožívat na vlastní kůži syndrom FOMO, fear of missing out, strach z toho, že něco propásneme. A umělá inteligence a její inovativní aplikace tento efekt ještě víc a více zesiluje… a mě to začíná štvát!

Umělá inteligence, která měla být revolucí ve zjednodušování  našich životů, je bezpochyby užitečná a často dokáže spořit čas. Zároveň však zvyšuje naši závislost na ní a ještě více zrychluje tempo našeho života. Čím více se AI profesně zabývám, tím více vnímám, jak jde její vývoj raketovým tempem kupředu a jak je nemožné vše stíhat. Snažíme se držet krok, ale neustále vzniká něco nového, co opět musíme dohánět. Zkoušení a testování AI nástrojů, hledání správných promptů a optimalizace výsledků nás nenápadně pohltí na dlouhé hodiny. Místo ušetřené práce často získáme jen další seznam úkonů, které musíme zvládnout. A co hůř, to, co se nám s pomocí AI podaří vytvořit, okamžitě sdílíme. Motivujeme tak ostatní, aby to zkusili také. Je to jako droga – každý chce být součástí této vlny, která je neuvěřitelně rychlá a intenzivní.

Nadměrné využívání AI však může mít negativní vliv na naši kreativitu. Nejde jen o výsledek, ale i o samotný proces tvorby a to, co do produktu vkládáme – kus sebe, své myšlenky a emoce. Když umělec tvoří obraz, stojí ho to čas, vkládá do něj kus sebe, své emoce a energii. V každém tahu štětcem cítíme jeho přítomnost… jeho genialitu, ale současně nedokonalost. Výsledné dílo nese jeho duši, kterou do svého díla promítl. U AI jde o instantní, rychlé řešení, které formálně vypadá skvěle, ale chybí mu lidská hloubka a autenticita. Takové výtvory mohou být dokonalé na pohled, ale postrádají příběh, který by rezonoval s ostatními. Prostě konzumní produkce, která vypadá úžasně, ale není v ní duše. 

Tento neustálý tlak sledovat vše nové a zůstat „in“ má za následek nejen únavu či vyčerpání, ale také pozvolné vytrácení lidskosti. V honbě za technologickou dokonalostí a produktivitou zapomínáme na hodnoty, které tvoří kvalitu života. Lidské výtvory, do kterých vkládáme kus sebe sama – naši energii, nápaditost a osobnost – představují nenahraditelné hodnoty, které AI (pravděpodobně) nikdy plně nepochopí ani nenapodobí. Již brzy se možná začneme setkávat s produkty označenými jako "vytvořeno živými lidmi, ne umělou inteligencí". A toto možná bude vyhledávaná značka - podobě jako “bio” budeme vyhledávat “no AI”.

Je na čase zpomalit. Technologie nám sice pomáhají, ale je důležité najít si čas i na aktivity mimo digitální svět – čtení knih, malování, vaření, nebo třeba drink s přáteli v hospodě. Dovolit si věnovat pozornost věcem, které nejsou na obrazovkách, ale v našem bezprostředním okolí – lidem, přírodě, umění nebo jednoduše chvílím klidu. Vypnutí notifikací, omezení času na sociálních sítích a vědomé rozhodnutí ignorovat nejnovější trendy nemusí znamenat, že něco zmeškáme. Naopak to může být začátek cesty k znovuobjevení vnitřní rovnováhy a skutečné životní kvality.

Technologie by měly být našimi pomocníky, ne pány. Vzpomínám si na jednu epizodu klasického seriálu MASH, ve kterém se Hawkey s B.J. snaží prodat stůl Henryho Blakea s tím, že jde o dub a  ruční práci, která nebyla vytvořena na počítači. A právě to, že stůl nevznikl díky technologii, bylo výhodou! Možná že v budoucnu budeme daleko více oceňovat produkty, které vzniknout právě přímo lidskou prací - bez přítomnosti pokročilých technologií.

V době, kdy se technologie stávají stále dokonalejšími a umělá inteligence dokáže generovat texty, obrazy i hudbu s ohromující přesností, možná začneme více oceňovat věci, které nesou otisk lidské ruky a duše. Právě nedokonalosti, drobné chyby a jedinečné detaily, které se do děl promítají, jsou tím, co jim dodává hloubku a autenticitu. V ručně vyrobeném předmětu, v knize napsané člověkem nebo v obraze malovaném tradičními technikami cítíme osobnost tvůrce – jeho čas, energii a emoce. Tato jedinečná stopa se stane cennější, protože bude připomínat, že za každým dílem stojí příběh člověka, nikoliv jen chladná logika algoritmů. Možná právě v této autenticitě najdeme znovu hodnotu, kterou technologie nikdy plně nenahradí.

P.S. Tento text vznikl s podporou 10letého portského tawny od Lukáše Kubaly, díky!

• Následující