Experimentování s blended learningem aneb Jak zlepšit kvalitu výuky na pedagogických fakultách

V dnešním příspěvku se zamyslím aspoň krátce nad možnostmi tzv. blended learningu ve vysokoškolské přípravě učitelů na pedagogických fakultách a rovnou nabídnu i několik příkladů, jak zkouším integrovat blended learning do přípravy já sám. A stejně tak vypíchnu pár argumentů, proč blended learning využívat a proč se to vyplatí.

Na úvod, co to blended learning je a jak funguje. Blended learning je zjednodušeně kombinace různých typů výuky, především pak prezenční a e-learningové (online), jejímž cílem je zajistit, aby se lidé učili co nejefektivněji. Část výuky probíhá přímo ve škole (v rámci seminářů, cvičení apod.), část online (ať již v synchronní či asynchronní podobě). 

Zjednodušeně si můžeme blended learning představit tak, že od učitele dostaneme učební materiály - ideálně videopřednášky, prezentace a další podpůrné materiály (online cvičení apod.), kterými nahradíme klasické prezenční přednášky. A cvičení, semináře, tedy výuku, ve které je potřeba interakce, skupinová práce či přímá komunikace se studenty, pak realizujeme prezenčně. Já to vše ještě doplňuji podpůrnými skupinami na MS Teams či Google Classroom, které slouží především ke komunikaci se studenty, diskutování, vyjasňování nejasností atd. 

Velmi důležité je pro mě také oddělit jádrové učivo (tzv. kostra, základ, tj. třeba přednáška s prezentací) od učiva rozšiřujícího (které najdou detailně rozebráno, rozšířeno a doplněno třeba v odborných publikacích, učebnicích, encyklopediích apod.). Drtivá většina studentů totiž potřebuje vědět, co je základní a co rozšiřující učivo. 

Proč jsou videopřednášky skvělé?

Sám jsem příznivcem a propagátorem především předtočených videopřednášek a rovnou řeknu, proč. Předtočené přednášky mohu distribuovat velkému množství studentů, kteří si je mohou pustit kdykoli - i mimo naplánovanou výuku. Zvláště u studentů, kteří současně učí, vidím problém v jejich časové zátěži, kdy je pro ně obtížné být v konkrétní době na konkrétním místě.

Kromě toho si mohu videopřednášky kdykoli zastavit, přetočit zpět, mohu je sledovat odkudkoli (třeba ve vlaku či autobusu), a to s využitím mnoha IT nástrojů (smartphone, notebook, tablet, PC). Důležité je také, aby byl ve videopřednášce vidět i přímo přednášející - neztrácí se lidský kontakt, vidím tvář, mimiku, gesta, nejde prostě jen o namluvenou prezentaci. A když to tak dělají youtubeři a jsou úspěšní, proč by to tak nemohli dělat učitelé na VŠ a být úspěšní také! 

Samotnou kapitolou je pak podpora osob s různými specifickými potřebami. A benefitem je samozřejmě i možnost dělat si v klidu poznámky - bez časového presu, který je běžnou součástí prezenčních přednášek.

Ukázka videopřednášky - kombinace webkamery a prezentace

Velkým benefitem je možnost ptát se na konkrétní otázky - pokud studentům videopřednášky sdílíte třeba na YouTube či pomocí MS/Google nástrojů, není vůbec problém klást přednášejícímu pomocí online komentářů otázky a získat na ně odpovědi. Je to daleko jednodušší - jednak vidíme, na co se ptají ostatní, jednak nemusíme řešit ostych a strach (který by mohl nastat, kdybychom se ptali přednášejícího přímo v místnosti se stovkou dalších studentů), jednak otázkami nepřerušujeme přednášku (ve stylu pane učiteli, zazpíváme si?). A pokud to celé nakombinujeme třeba s možností sdílení zdrojů - s linky na konkrétní odpovědi, zdroje informací apod., je to prostě super!

Předtočené videopřednášky snadno využijeme třeba u studentů kombinovaných forem studia, kteří mají obecně daleko méně seminářů a přednášek (tzv. konzultací). Během okamžiku jim snadno nasdílíme všechny přednášky prezenčního studia a poskytneme jim tak solidní základ pro jejich vlastní studium.

Co vidím jako další velký benefit videopřednášek - díky sdílení můžeme studentům v online prostředí vytvářet hodně solidní portfolio učebních materiálů. Něco podobného jsem začal stavět u nás na katedře a otevřel to naprosto všem, mrkněte na http://kcjl.upol.cz/knihovnicka. 

Videpřednášku samozřejmě můžeme doplnit skripty, učebnicemi a dalšími materiály. Odmítám ale přístup, kdy přednášku kompletně NAHRADÍME pouze skripty či učebnicí, toto v žádném případě není ani blended learning, ani e-learning. A nemluvě o tom, že tu zcela chybí didaktická transformace. Bohužel v době svého vlastního studia jsem mnohokrát zažil tzv. předčítače - vyučující místo přednášení (které v sobě zahrnuje didaktickou transformaci učebního obsahu) - předčítali knihy. Ne, toto skutečně není plnohodnotná výuka. Ostatně jakmile jsem jako student odhalil, že přednášející je předčítač, uchýlil jsem se s kolegy raději do blízké hospůdky k sofistikované debatě nad zásadními otázkami života, vesmíru a vůbec. 

Klíčové benefity z pohledu učitele (přednášejícího)

Ke klíčovým benefitům videopřednášek patří úspora času a jeho efektivnější využití, zvýšení efektivity (vlastní tempo, čas i prostor), snadné šíření a dosah, možnost pracovat s velkou skupinou, možnost tvořit si online knihovnu, výhody spojené s kombinovaným studiem atd. 

Ukázka videopřednášky - opakování středoškolského učiva (prezentace vs. webkamera s youtuberským splash screenem)

Nevýhody videopřednášek

Samozřejmě s videopřednáškami se pojí i některé nevýhody, se kterými je třeba počítat:

1. Ne každý učitel si umí videopřednášku natočit, sestříhat, nahrát na internet a sdílet. Skutečně… věřte mi. Přestože pandemie Covid-19 pořádně české školství z pohledu digitální gramotnosti posunula, někteří (a není jich málo)  pořád tápou. Co se týče technického vybavení - v současnosti není absolutně žádný problém získat slušné vybavení tvorbu videopřednášek. Problémem je především lidský faktor…

2. Mnoho učitelů se stydí přednášet veřejně. Mohou být např. introvertní, jsou schopni přednášet pouze v uzavřených skupinách apod. Videopřednášky se skutečně mohou šířit i mimo definovaný okruh studentů - často mi píší studenti z jiných univerzit a fakult, že moje přednášky využívají. Mně osobně to nevadí, ale umím si představit, že některým kolegům ano.

3. Mnoho učitelů se bojí toho, že v přednášce udělali chybu a že se tak na veřejnosti ztrapní. Je to bohužel dozvuk celospolečenského tabuizovaného problému - práce s chybou - chyba je často vnímána jako něco nepřípustného, co je dále zneužíváno třeba k různým typům útokům (ad hominem). Ostatně práci s chybou jsem na tomto blogu komentoval mnohokrát, např. zde.

4. Přednášející se bojí o své knowhow a nechtějí ho sdílet (přestože ho často běžně sdílejí v podobě prezentací a skript). A nejde zabránit tomu, aby si přednášku prostě “nevypůjčil” kdokoli další.

5. Přednášející chtějí mít přednášky interaktivní - s živým kontaktem s publikem, s možností reagovat na ně. Toho skutečně předtočenými videopřednáškami nedosáhnete. Nicméně toho plně nedosáhnete ani hybridní výukou, ve které přednášíte prezenčně, část publika vás sleduje živě v místnosti a část online prostřednictvím webkamery. A problém často nastává i v rámci běžné prezenční přednášky - když je studentů v místnosti hodně (třeba 100), komunikace s celým publikem je také značně omezena.

6. Videopřednášky je těžší aktualizovat. Ano, prezentaci snadno doplníte a rozšíříte, videopřednášku musíte přetočit. Je to složitější.

7. Problémy s akreditací - předtočené videopřednášky jsou asynchronní, v průběhu sledování videopřednášky nedochází k živému kontaktu přednášejího a studentů, což většinou akreditace nepřipouští jako plnohodnotnou náhradu přednášek (akceptovatelná je hybridní výuka). Možná je na čase to změnit - ve prospěch zlepšení kvality studia.

Benefity přesto převažují

Přes vše výše uvedené za mě benefity videopřednášek převažují, přece jen na pedagogických fakultách pracujeme s velkými počty studentů a zavedení blended learningu dokáže vzdělávání zefektivnit. Přímou interaktivní práci se studentem si dostatečně užijeme v seminářích či cvičeních, kde můžeme diskutovat, trénovat, simulovat apod. Teoretický frontální výklad však předtočené videopřednášky v drtivé většině situací dokáží nahradit.

• Předchozí
• Následující