Několik poznámek k tzv. predátorským časopisům

Diskuse o tzv. predátorských časopisech je ve veřejném prostoru značně zjednodušena a často je vedena ze strany médií i novinářů naprosto zavádějícím způsobem. Samozřejmě, že publikování v těchto “pseudovědeckých” časopisech byla před mnoha mnoha lety (v době tzv. vědeckého kafemlejnku) skutečně cesta, jak si vylepšit své publikační skóre - podobně jako zahraniční konference se sborníky a tzv. konferenční turistika. Není to ale vůbec tak černobílé, jak se může zdát. Podívejme se ale na problém trochu víc objektivně a bez emocí:

1. To, že někdo publikoval v tzv. predátorském časopisu, automaticky neznamená, že by jeho článek či výzkum nebyl kvalitní nebo že by nedodržoval etické standardy!  A už vůbec to neznamená, že by podváděl! Této mediální zkratky a v podstatě lhaní se bohužel velmi často dopouštějí jak novináři, tak i politici.

2. Mnoho tzv. predátorských nakladatelství vydává desítky odborných časopisů, které se liší jak kvalitou recenzních řízení, tak i celkovým přístupem k publikovaným textům. Typickými příkladem může být nakladatelství MDPI, které se už léta pohybuje na hraně - některé časopisy zcela jistě spadají do ranku predátor - zaplatím a publikují text, jiné časopisy stejného vydavatelství ale dělají standardní review proces, který je klidně tříkolový a náročný! Samozřejmě problém jsou rostoucí self-citations apod., o tom žádná.

Více k MDPI třeba tady: https://vedavyzkum.cz/.../jan.../prilezitost-dela-predatora

3. Mnoho tzv. predátorských časopisů bylo indexováno ve Scopusu či WoS, čehož využívali jak doktorandi, tak i akademici - hledali jakékoli publikační příležitosti, protože potřebovali v ročních intervalech plnit svá vědecká kritéria - a ve vysoce hodnocených časopisech nebyla v takto krátkém časovém intervalu šance. Kafemlejnek se prostě točil v ročních cyklech, takže se jelo na kvantitu, nikolik kvalitu. Baellův seznam nebyl součástí metodiky hodnocení VaV, prestižní bylo prostě to, co bylo indexováno v databázích  Scopus a Web of Science. A tak je to dodnes - viz Jimp a Jscop.

4. Mnoho tzv. predátorských časopisů bylo v minulosti (a stále je) považováno za prestižní, připomenut si můžeme např. časopisy vydavatelství Frontiers (podle JCR 2022 72 časopisů s impakt faktorem, 18 dokonce v Q1).

Takový časopis Frontiers in Psychology má např. impakt faktor 3.8 (2022) a je v Q1 WoS, přesto je celé nakladatelství označeno jako predátorské (https://beallslist.net/). Pokud tedy publikujeme ve Frontiers, jsme, nebo nejsme podvodníci?

Detaily ke kauze Frontiers třeba zde: https://wave.rozhlas.cz/rozklad-kultury-vedeckeho...

Metodiky Frontiers in Psychology zde: https://jcr.clarivate.com/jcr-jp/journal-profile?journal=FRONT%20PSYCHOL&year=2022&fromPage=%2Fjcr%2Fhome

5. Prestižní "nepredátorské" časopisy jsou často přehlceny a na recenze se čeká klidně rok či dva. Nedávno jsem čekal 11 měsíců na recenze, načež mi jedno z "prestižních Q1 nakladatelství" napsalo, že prostě nesehnali recenzenty - a 11 měsíců bylo zbytečně promarněno. Na univerzitách se ale vědecký výkon zaměstnance často hodnotí v ročních intervalech, viz systémy typu HAP, takže "čekání na recenze" může být vyhodnoceno tak, že vědec nepracuje. Takže?

6. Udělat ostrou hranici mezi predátorským a nepredátorským časopisem je sakra těžké, v řadě případů si autoři stěžovali ani tak ne na samotné recenzní řízení a jeho kvalitu, ale spíš na agresivní marketing (více v článku Kratochvíl & Jirát v Chemických listech). A jak už jsem uvedl výše - mnoho časopisů označovaných za časopisy predátorských nakladatelství jsou i nyní indexovány ve Scopus či WoS, takže co s tím?

Více k tématu třeba zde: http://www.chemicke-listy.cz/.../download/4112/4036/5785

7. Publikování v predátorských časopisech sice může poškodit profesní reputaci, neznamená to ale, že by samotný autor byl podvodník - podvodníky jsou časopisy, které článek poctivě nezhodnotí. A to mějme na paměti, až v médiích poslouchat zavádějící výroky nejrůznějších politiků.

Slovníček pro nezasvěcené:

Predátorské časopisy -  časopisy, které se tváří jako seriózní a vědecké, ale ve skutečnosti opublikují cokoli, za co je ochoten autor zaplatit, aniž by jeho publikace prošla řádným procesem recenzování - tzv. peer review. Někteří vědci využívají těchto časopisů jako snadné cesty, jak získat zahraniční publikace, které potřebují k dosahování vyšších vědeckých titulů.

Baellův seznam - Jeffrey Beall je knihovník a vědec z University of Colorado, který v roce 2010 vydal seznam predátorských časopisů, který postupně rozšiřoval. Vědecká komunita s tímto seznamem začala aktivně pracovat a varovala vědce, aby v těchto časopisech nepublikovali, přestože mnoho z těchto časopisů bylo indexováno v prestižních vědeckých databázích.

Scopus a Web of Science (WoS) - významné vědecké databáze obsahující vědecké články, za které jsou vědci hodnoceni a získávají finanční prostředky.

Q1-Q4 - vědecké časopisy jsou sepsány podle oborů (třeba matematika, fyzika, chemie apod.) ve specializovaných seznamech a jsou srovnány od nejlepších a nejkvalitnějších až pod ty s nižší kvalitou. Pro přehlednost jsou tyto seznamy rozděleny na čtvrtiny (tzv. kvartily, nebo také Q). V Q1 jsou nejprestižnější časopisy, v Q2 méně prestižní, v Q3 ještě méně prestižní atd. A úplně nejlepší časopisy jsou v první desetině tohoto seznamu (tzv. 1. decil).

• Předchozí
• Následující