Otevření škol nekvalifikovaným expertům zlepšení kvality českého školství automaticky nezajistí

Rád bych se alespoň krátce vyjádřil k právě schvalované novele zákona o pedagogických pracovnících, která umožňuje vstup do škol lidem bez potřebné kvalifikace. Mísí se ve mně dva pohledy - pohled rodiče, který chce, aby jeho dítě vyučoval kvalitní a dobrý učitel, a pohled pedagoga pedagogické fakulty (který však učíval v terénu i na ZŠ a SŠ), který se na přípravě učitelů aktivně podílí. 

Na úvod si myslím, že všichni rodiče chtějí, aby jejich děti učili dobří učitelé, kteří je dokáží motivovat, aktivizovat a naučí je aktivně se učit. Je úplně jedno, zda jste rodič konzervativec či rodič alternativec - všichni chtějí kvalitu. O kvalitě má pak každý rodič své vlastní představy - pro někoho je odrazem kvality především náročnost, pro někoho spíše to, že se dítě do školy aktivně učí a že má své učitele rádo, pro někoho, že se probírá pouze to, co dítě “potřebuje pro život”, pro někoho jsou to především mezilidské vztahy a socializace dítěte… a co si budeme nalhávat, existují i rodiče, které vzdělávání jejich dětí nezajímá a po škole požadují pouze to, aby je především neobtěžovala. Ze subjektivního pohledu rodiče je pak úplně jedno, jestli má učitel pedagogickou fakultu, filozofickou fakultu nebo přírodovědeckou fakultu. Rodič očekává kvalitního učitele.

Jenže úhel pohledu rodiče je značně omezený - je limitovaný představami rodiče o tom, jak má ten “správný” pedagog vypadat a jak se chovat. A jak vysvětlují výše, tyto pohledy se liší. Proto je třeba vytvořit něco, co dokáže zabezpečit, aby se ona kvalita učitelů byla zajištěna v celém systému nezávisle na tom, co si myslí konkrétní rodič z Prahy, Brna nebo Ostravy. Proto věřím, že je nesmírně nutné, aby byli všichni učitelé kvalifikováni a aby byla učitelská příprava standardizována. V tuto chvíli existují jasně dané standardy v podobě státnic, učitelské přípravy, DPS, pedagogického minima a dalších požadavků MŠMT a mezinárodních standardů učitelské profese, které by měly být nepřekročitelné.  

Pokud někdo vnímá tyto standardy jako neaktuální, nesmyslné, nekvalitní - tak se bavme o jejich změně, revizi, změnách v systému učitelské přípravy (které probíhají, ale jsou liminovány např. nízkým financováním) - tak to ostatně udělali v tolik propagovaném Finsku. Učitelství je regulovaná profese, není to koníček, není to kroužek, kam odložíme dítě na pár dnů v průběhu dne, jako regulovaná profese musí mít stanovena pravidla hry. Bavme se třeba o tom, že vznikne širší plénum, ve kterém budou mít svůj hlas další významní aktéři českého vzdělávání a které systém aktivně ovlivní. Nevolme si ale cestu, kdy tyto standardy “obejdeme” a umožníme učit komukoli - pouze na základě jeho zájmu. 

Za sebe nepovažuji předkládanou novelu za dobré řešení - na jednu stranu sice může do profese přilákat mnoho potenciálně dobrých učitelů bez (formální) kvalifikace, na stranu druhou ale také velké množství “učitelů”, kteří jsou neúspěšní ve svých vlastních oborech a školství berou jako poměrně snadnou cestu, jak si zajistit slušný plat bez toho, aby museli podávat výkon. A nevěřme tomu, že trh práce je plný nadšených pedagogů bez kvalifikace! Osobně si myslím, že pokud člověk skutečně chce učit, doplňující pedagogické studium hravě a bez problémů zvládne.

Kamil Kopecký

Úvodní grafika: Vecteezy.com

• Předchozí
• Následující