Učitelé nebyli před koronavirovou krizí počítačově negramotní. Důvody, proč masově před krizí nepoužívali IT ve výuce, jsou zcela jiné.

Úvodní poznámka: Tento text cílí na základní školy, pokud učíte na středních školách, gymnáziích či VOŠ, předem upozorňuji, že není určen pro vás. Je určen pro běžného učitele základní školy. Díky za pochopení.

V posledních týdnech se stále více v nejrůznějších komentářích a příspěvcích v online prostoru objevují názory, že snad před koronavirovou krizí učitelé byli počítačově (a snad i informačně) negramotní a že snad až koronavirová krize dokázala jejich gramotnost zásadním způsobem zvýšit. Jde o nebezpečnou a nepravdivou iluzi. Drtivá většina učitelů běžné úkony spojené s IT nástroji zvládala i dříve - což mimochodem prokazují i data ČŠI (dále v textu), která odhalují, že velká část učitelů technologie ve své výuce využívala i před koronavirem. Sice ne vždy vhodným a ideálním způsobem, přesto nelze popřít, že učitelé dokázali např. tvořit elektronické materiály pro výuku (DUMy) a pracovat s nimi i před koronavirou krizí, využívat počítače, interaktivní tabule, stejně tak používat různé aplikace, online portály, internetové vyhledávače, ale třeba i školní informační systémy typu Bakaláři apod.

Proč tedy učitelé nechtěli a nemohli využívat technologie ve výuce?

Příčin je celá řada a jsou podrobně analyzovány např. ve Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 (a dalších dokumentech). Ta se jim samostatně věnuje v kapitole “Bariéry integrace digitálních technologií do vzdělávání a výuky”. Zjištění lze pak doplnit o data z tematické zprávy ČŠI (2017), která popisuje podmínky pro využívání digitálních technologií, případně další data ČŠI (2018) o tom, jak jsou reálně technologie využívány v praxi. Pojďme si společně shrnout základní zjištění získaná dotazováním učitelů v rámci těchto dokumentů:

• Nedostatek času - učitelé jasně uvádějí, že nemají čas na zkoumání nových technologií a jejich možností, nemají čas na přípravu výuky a výukových materiálům, nemají čas na vzdělávání v této oblasti. 
• Nedostatečná schopnost řešit technické problémy spojené s technologiemi - absence servisu, nedostatek IT nadšenců, kteří by byli schopni s řešením problémů pomoci apod.
• Problémy spojené s organizací výuky, zejména tehdy, kdy je více žáků na počítač.
• Problémy spojené s provázáním digitálních technologií a učebních plánů v ŠVP, problémy spojené s transformací učiva (nejde o počítačovou gramotnost, ale o didaktické kompetence učitelů).
• Negativní postoj k začlenění digitálních technologií do výuky, nesouhlas  názorem, že jsou pro jejich výuku prospěšné (využívají jiné motivační nástroje, např. skupinovou práci bez technologií apod.) - opět nejde o jejich gramotnost, ale o jejich POSTOJ k používání technologií.
• Špatné předchozí zkušenosti s využitím digitálních technologií ve výuce.
• Obavy z digitálních technologií, nedostatek sebevědomí, strach ze ztráty autority před žáky.
• Strach ze změn (obecně), nedostatek motivace ke změnám zavedených postupů.
• Špatné klima ve škole zaměřené na podporu inovací. Neschopný ředitel.
• Nedostatek technické podpory v oblasti IT (správci IT často nejsou informatiky).
• Nedostatečná dostupnost digitálních technologií (specializované učebny).
•  Zastaralé a nefunkční vybavení, nedostatek prostředků na jeho údržbu, provoz a obnovu. Zde lze využít citace ČŠI (2017) zaměřené právě na podmínky: Koncepce a financování je neefektivní, personální zajištění je nedostatečné, počítače jsou zastaralé a připojení je omezené, situace je kritická. Z malých základních škol (do 150 žáků) splňuje stanovený standard pouhých 4,8 %, z velkých 9,5 % škol. Ze středních a vyšších odborných škol se jedná o 21,6 % (Více zde).

Z výše uvedeného je patrné, že příčinou nepoužívání IT není primárně počítačová  gramotnost (drtivá většina moderních vzdělávacích technologií je intuitivní a snadno ovladatelná a není vůbec těžké se je naučit používat), ale především motivace pedagogů, čas a samozřejmě také vybavení, které prostě většina škol NEMÁ.

Osobně si myslím, že k největší změně dochází v oblasti učitelské motivace - stále více učitelů by chtělo aktivně s technologiemi ve výuce pracovat a používat je. Jen potřebují metodickou podporu, trochu nakopnout a hlavně ukázat co nejvíce konkrétní příklady aplikace - jak konkrétně technologii nasadit do konkrétní hodiny (didaktická transformace učiva s využitím IT). Tak se o to snažíme např. na našich seminářích v rámci Digidoupěte.

B. Co tedy změnila koronavirová krize?

Koronavirová krize poskytla učitelům čas a prostor seznámit se s nástroji určenými pro online formy vzdělávání a rozšířila jejich znalosti a dovednosti právě v této oblasti. A samozřejmě na ně vyvolala tlak - učitelé MUSELI nějakým způsobem zabezpečit přístup žáků ke vzdělávání. Jenže… k plošné změně zcela jistě  nedošlo, mezi učiteli a školami byly a jsou obrovské rozdíly. Někteří propadli kouzlu videokonferencí a LMS, jiným stačil Word a úkoly z učebnice. Tuto situaci ostatně shrnuji zde.

Koronavirová krize však také přinesla řadu negativ - v době krize a nerovného přístupu ke vzdělávání se u některých učitelů objevilo posilování moci pomocí špatných známek např. za neúčast na webinářích a videokonferencích, přenesení odpovědnosti za vzdělávání na rodiče (učitel pouze zadal úkoly a tím jeho role končila), nedostatečná komunikace a velmi dlouhá zpětná vazba, snaha nahradit prezenční výuku pravidelnými online hodinami ve stejném rozsahu, ignorování nerovného přístupu ke vzdělávání, přehlcování žáků nesmyslným učivem atd.

Koronavirová krize nepřinesla celoplošné zlepšení kvality výuky na základních školách, učitelé ZŠ se tímto způsobem nenaučili, jak moderní IT nástroje efektivně využívat ve výuce, jak s využitím IT transformovat učivo pro prezenční výuku na ZŠ. Ne. Koronavirová krize zásadním způsobem posílila online vzdělávání, učitelé se seznámili s nástroji pro online výuku a začali produkovat celou řadu materiálů, které půjdou využít v budoucnu (mimo krizi) především v rámci domácí přípravy žáků či samostudia. A určitě část z nich i v rámci výuky, nebude to však nic zásadního. Velká část online materiálů jednoduše suplovala běžnou frontální výuku okořeněnou o občasný Kahoot či Quizzlet test…

Smyslem kvalitního a efektivního vzdělávání využívajícího IT na základní škole je umět technologie přirozeně, funkčně a smysluplně propojit s prezenčním vzděláváním a domácí přípravou a především technologie vnímat jako nástroje pro dosahování vzdělávacích cílů, nikoli jako cíle samotné. Je prostě daleko užitečnější naučit dítě používat nůžky, lepidlo, provázek, kladívko a hřebíky, než mu tu stejnou aktivitu pouštět na Youtube… 

C. Co tedy s tím? Řešení existují, ale...

Protože známe příčiny problému, můžeme snadno odvodit vhodná řešení. Bohužel školství bylo posledních 20 let prioritou pouze na papíře (jako součást politických programů) a jeho stav nezměníme v krátkém čase (takovému Finsku to trvalo přes 50 let).  Léků na změnu českého školství je celá řada - zajistit vybavení a metodickou podporu, sehnat do škol ajťáky, optimalizovat ŠVP, vyhodit neschopné učitele a nahradit je schopnými, změnit systém vzdělávání na pedagogických fakultách a změnit jejich financování závislé na počtu studentů, transformovat ČŠI do podoby servisní organizace zaměřené na podporu škol atd. Léků je celá řada, ale bohužel… jsou sakra drahé. 

Cestou je co nejvíce vytvářet ostrůvky pozitivní deviace, sdílet příklady dobré praxe, propojovat se v rámci profesních komunit, vzdělávat se, sdílet vzdělávací materiály, stavět na pozitivech, ale nepřehlížet negativa. A jsem moc rád, že existuje řada učitelských skupin a sdružení, která o toto aktivně usilují. A přestože si často ve veřejných diskusích “jdou do krku”, jejich cíl je - doufám - stejný - zlepšit české školství.

Poznámka na konec: Zobecňování jako moderní způsob komunikace o školství

Na úplný závěr textu si neodpustím jednu poznámku - stále více se v masmédiích setkávám s tendencemi cokoli, co je spojené se vzděláváním, generalizovat, zobecňovat. Školství, školy ani učitelé nejsou homogenním celkem, homogenním celkem nejsou ani fakulty. Odlišují se, a to velmi výrazně! Často se pak z článků o problematice školství stává přehlídka neověřených dojmů a fabulací, které vůbec neodpovídají realitě. Apeluji na všechny, kteří se chtějí problematice školství ve veřejném masmediálním prostoru věnovat - pracujte s fakty, používejte data, omezte dojmologii a nezobecňujte. A když už chcete učitele pochválit - chvalte ty, kteří si to zaslouží, ne ty, kteří se na vzdělávání v době krize vykašlali. Moc díky.

Titulní obrázek: Člověk neandrtálský (Wikimedia Commons, Rozhlas.cz)

• Předchozí
• Následující